Reklama
 
Blog | Matteo Difumato

Kniha + internet..?

 Klíčem této "eseje" nebude najít východisko, co je lepší – zda kniha nebo internet.. Spíše se zaměříme na to, jaká je „uchovatelnost“ jednotlivých složek. Zatímco z knih, z těch starých - inkunábulí a prvotisku, se nám jich zachovalo pár, a více než obsah knih nás dnes zajímá spíše již jen formální stránka jejich vzezření, podobný problém skýtá i archivace internetu a dat v něm obsažených, ať již se jedná o obsah čistě literární, tedy uměnovědný, nebo sdělení kvotidiálního charakteru.

V době informačních technologií je za pár let její existence ve virtuálu snad více liter a objemových dat než v samotných knihách.. To svědčí o významnosti tohoto média a jeho nezastupitelném charakteru. Je  výrazem dnešní doby nejen ve spojení s literaturou a jinými uměleckými žánry, kterými především se chci v této práci zabývat.

Ani snahy společnosti Google, ani voluntaristické organizace typu projektu Gutenberg však zdaleka nepokryly možnosti jednak digitalizace starodávných textů, na druhou stranu ani prvoplánově nepředstavily univerzální projekt
salvace dat pro budoucnost. Neexistuje totiž univerzální server, kde bychom mohli s jistotou najít vše nebo alespoň část z toho, co na internet ukládají neorganizovaní jedinci, umělci v pravém slova smyslu, tedy neinstitucionalizovaní tvůrci z jakéhokoli odvětví, kteří „nepotřebují své publikum“ a tvoří pro to, aby přežili – lépe řečeno pro to, aby přežilo jejich umění bez ohledu na to, zda se to někomu líbí nebo jim to přinese zisk, pozornost či slávu.

Nejrozšířenější vyhledavače skutečně dokážou dohledat kdekterou „personu non gratta“, avšak informace o ní nemusí být vždy kompletní (mohou být zkreslené) anebo  – pokud jde o umělce – nemusí představit dílo autora v celé své podobě.

Reklama

Pokud se v rámci knižní kultury zaměříme přímo na knihy, projekt Gutenberg například pro svou potřebu zveřejnění digitalizovaných přepisů předpokládá stáří vydané knihy min. 70 let od doby eventuálního vypršení autorských práv,
resp. povoluje zveřejnit spisy starší roku 1923. Nehledě na to, že v Česku je projekt momentálně pozastavený (méně škody, pokud bychom se bavili o vhodnějším kurátorovi než je momentálně mediální agentura a vydavatelství Ringier), a tedy následné řešení digitálního archivování mnohých knih je zatím v nedohlednu. Skoupé jsou i knihovny, jde-li o nákup elektronických knih. Za krátkou dobu jejich existence se zatím nepodařilo vytvořit univerzální formát, který by podporovala každá čtečka, což svědčí o válce v byznysu mezi jednotlivými výrobci i samotnými autory či distributory na specializovaných portálech. Velmi moderní je tak elektronický self-publishing, kdy leckterému tvůrci odpadnou náklady za oslovování potenciálních vydavatelů a vyjednávání s nimi, za složité formátování vyžadující specializovaný software nebo poplatky za tisk a vazbu v případě klasického samonákladu, řekněme post-samizdatu. Navíc mnozí „amatérští textaři“, kteří se ani zdaleka nedostanou do knihoven, neboť s nimi nekomunikují  a kolikrát ani o protáhlou komunikaci s knihovnami nestojí či jimi nejsou ve výspě času nikdy osloveni, ukládají své výtvory na různé bezplatné portály, jejichž existenci v budoucnosti nikdo nezaručí. Na druhou stranu ale: pokud se jedná o placenou doménu, je oproti tomu zde nějaká jistota, že ji bude někdo platit i v budoucnu, když už autor nebude naživu? A že se data neztratí stejně jako v případě bezplatných portálů?

Jako jeden příklad za všechny zde uvedu text Michela Foucaulta „Dějiny šílenství“, který byl přeložen do češtiny až po autorově smrti a jenž byl zhruba ještě před půl rokem k dispozici na víceméně dobrovolnickém serveru atheneum.cz. Text ve formátu PDF však nyní již dohledatelný není, navíc zmíněná doména neexistuje. Text vydaný původně i v tištěné podobě v limitovaném nákladu se zřejmě ocitnul v rukou jen několika pár jedinců. Takových příkladů bychom
mohli nejen v literárním umění či knižní kultuře všeobecně uvést tisíce, a netýká se to pouze dnes již renomovaných autorů.

Chci tím říci, že ani komerční projekt Amazon, který zatím příliš neovlivňuje český trh a v Česku nemá obdoby, nepokryje ani zdaleka potřeby autorů oficiálních, ani těch méně známých, kterým by se určitě zasloužilo věnovat více
pozornosti. To, že prorazíte do knihovny nebo na internet, hned totiž neznamená, že jste autor oné pozornosti hodný. Není zde žádné měřítko úspěchu: úspěch se nedá měřit prodejností knihy, alespoň pokud jde o skutečnou hloubku a kvalitu textu.

Měli bychom se však zamyslet nad tím, jak následně e-knihy a jiné literární aktivity publikované na internetu do budoucna archivovat, abychom se vyvarovali stejného problému, který se objevil i v minulosti. Totiž že se nám té prvotní literatury zachovalo co do jejího objemu poměrně málo. A sdělení, která jsou pro výpověď o stavu společnosti i pro její následný rozvoj klíčová a nezastupitelná, je nám tak leckdy utajeno a neznámo.

 

V textu jsou použity odkazy na internetové zdroje amazon.com, google.com, gutenberg.org (česká zkušební verze na gutenbergcz.blogspot.com), již neexistující doménu atheneum.cz (resp. atheneum.zde.cz) a knihu Michela Foucaulta „Dějiny šílenství“ (z francouzského originálu přeložila Věra Dvořáková, vydáno v r. 1994 v nakladatelství Lidových novin / Histoire de la folie à l’âge classique (1961), publié puis de Gallimard en 1972).